Regulace přemnožené populace městských holubů humánní cestou
O holubech
Naší vizí je pomoci městům žít s holuby v rovnováze – kultivovaně, ekologicky a s respektem k těmto živým tvorům. Nabízíme poradenství, návrh i realizaci opatření na míru.
Holubi a lidé - nový příběh
Přítomnost holubů ve městě přináší mnoho pozitivních aspektů pro ekosystém i společnost. Tito ptáci provázejí člověka po tisíce let – od spolehlivých doručovatelů poštovních zpráv až po symboly míru, lásky a duchovního spojení. Jejich vztah s lidmi je bohatý a rozmanitý. V Paříži či Benátkách jsou dokonce vnímáni jako součást kulturního dědictví.
Mnoho lidí nachází potěšení v jejich pozorování a krmení, přičemž kontakt s nimi přispívá ke snížení stresu a duševní pohodě. Holubi nepřinášejí jen radost a chvíle klidu, ale i estetický zážitek – ať už v podobě ladného letu hejna nad střechami města, nebo uklidňujícího vrkání v tichých zákoutích. Příběh těchto půvabných ptáků je mnohem barvitější a zajímavější.
Chování holubů
Holubi se stali neodmyslitelnou součástí koloritu městského života. Populace ferálních holubů vznikaly z domestikovaných holubů (Columba livia, forma domestica), původně divoce žijících holubů skalních. Jakmile se holubi přestali cíleně chovat nebo se dostali na svobodu, vytvořili samostatné populace ve městech. Tito ptáci bývají označovaní jako holubi věžáci (Columba livia, forma fera).
Holub je společenský, žije v hejnech a hnízdí v koloniích. Centra měst holubům poskytují dostatek potravy a místa vhodná ke hnízdění. Holubi upřednostňují zdroje potravy blíže k hnízdišti, i když jsou méně bohaté. Holubi se živí semeny a zrním (hrách, obilí, proso, kukuřice), zelenými částmi plodin, zbytky potravin, odpadky, v malé míře bezobratlými živočichy. Potřebují kamínky pro mělnění potravy v žaludku. V zimě ptáci migrují jen za potravou a na krátké vzdálenosti. Mimo město se lidí spíše straní.
Holubi hřadují na několika různých místech. Vybírají si je podle počasí a množství potravy. Ve dne jsou aktivní. Potravu shánějí brzo ráno a pozdě odpoledne. Hnízdo si staví oba rodiče z kořínků, listů, dřívek a peří. Samice do něj snese dvě vejce obvykle na jaře a na podzim. Pokud mají dostatek potravy a chráněné hnízdiště, snůšky mohou být častější. Inkubace trvá 17-18 dní, opeření dalších 35-37 dní. Mláďata se rodí slepá a bez peří. Starají se o ně oba rodiče. Mláďata krmí kašovitým mlékem z volete. Holubi pohlavně dospívají v 6 měsících. Pár odchová 3 až 6 mláďat za rok. Holubi se ve městech dožívají jen 3 až 4 let.
Holubi jsou vysoce sociální ptáci, kteří žijí ve skupinách a spolupracují při hledání potravy, obraně teritoria a péči o mláďata. Holubi projevují emoce jako je strach, radost nebo zvědavost. Emoce dokážou rozpoznat i u jiných ptáků a reagovat na ně. Holubi prokázali schopnost počítat a porovnávat množství. Dokážou rozlišovat mezi různými kategoriemi objektů, jako jsou květiny, stromy nebo auta. Holubi jsou zvědaví a hraví ptáci, kteří rádi zkoumají své okolí a učí se novým věcem. Tato zvědavost a touha po objevování jim pomáhá nalézt nové zdroje potravy, úkryty i partnery.
Holubi jsou značně inteligentní. Učí se od svých vrstevníků prostřednictvím pozorování a napodobování chování. Dokážou se rychle přizpůsobit novým situacím a nalézt řešení. Holubí schopnost navigace patří mezi nejúžasnější a nejzajímavější aspekty jejich života. Holubi mají vynikající vizuální paměť, která jim umožňuje rozpoznat krajinné prvky, jako jsou řeky, silnice nebo vrchy. Tuto paměť využívají k orientaci v prostoru a k nalezení cesty zpět domů.
Výhody holubníků
Legislativa
Naše certifikáty
Přemnožení holubů
Moderní přístupy k regulaci přemnožené populace městských holubů se snaží nalézt rovnováhu mezi ochranou objektů, památek a veřejného prostranství a respektem k ptákům samotným. Problematický vztah lidí k holubům má počátek ve druhé polovině 20. století. Po tisíciletích domestikace holubi ztratili schopnost samostatného života. Ukončení válečných konfliktů zároveň přineslo značný pokles významu poštovních holubů. Holubi se přestali chovat i na maso. Hejna městských holubů pak vznikala ze zdivočelých domácích holubů a hejn opuštěných zánikem tradičních venkovských usedlostí. Z původního přátelského zvířete se stával bezdomovec, škůdce a přenašeč nemocí, který obtěžuje lidi ve veřejném prostoru svým trusem. O co více se obyvatelé měst snažili holubi regulovat, o to více holubi pokusům o vyhubení odolávali.
Hlavním problémem spojených s přemnožením městských holubů je znečištění veřejných prostranství. Problém holubího trusu je nejen hygienický ale i estetický. Odstraňování agresivního holubího trusu z fasád domů i památek je mimořádné náročné. Díky snadné dostupnosti potravy se holubi ve městech rychle množí. Hnízdí ve vysokých počtech v podmínkách, které podporují šíření chorob a množení parazitů. Zvyšují se tím zdravotní rizika pro lidi i ptáky samotné.
Holubi mají schopnost rychlé adaptace na změny městského prostředí. Rychle se učí, kde najdou potravu a úkryt pro hnízdění. Místa osídlená hejnem zdivočelých holubů zůstanou osídlená i po jejich odchytu. Pokud se někde holubům dařilo, bez predátorů a vnitrodruhové kompetice, se vybíjením osvěžená hejna rychle namnoží nebo je nahradí ptáci odjinud.
Dalšími příčinami přemnožení, které je nutné podchytit, je omezení potravních zdrojů, snížení hnízdních příležitostí, zabezpečení budov mechanickými zábranami proti nalétávání a hnízdění a zadělání vletových otvorů vyklizených hnízdišť. Velice důležitá je informovanost veřejnosti o omezení nekontrolovaného krmení.
Zdravotní rizika
Zdravotním rizikem způsobeným holuby není přítomnost zvířete jako zdroje nákazy, ale dlouhodobé hnízdění velkého počtu ptáků na jednom místě. Špatná hygiena na těchto místech vede k nárůstu počtů parazitů, mykotických onemocnění i agresivity ptáků. Největším rizikem jsou vrstvy infikovaného holubího trusu.
Prachem z trusu a peří se rozšiřují alergeny, které mohou u citlivých osob vyvolávat alergické reakce nebo zhoršovat dýchací potíže. Z prostředí kontaminovaného sporami cizopasných hub se mohou přenášet plísňové infekce, kryptokokózy a dermatomykózy. Při kontaktu s trusem holubů může dojít k alergické reakci, která se obvykle projevuje jako zánět očí a sliznic.
V hnízdech holubů pak přežívá celá řada drobných roztočů, kteří napadají člověka (čmelík kuří, klíšťák holubí, štěnice postelní, štěnice holubí). Krvesajní parazité odpadávají nejen z ptáků samotných ale i z jejich hnízdišť. Hromadění trusu a kadaverů na půdách domů se stává zdrojem cizopasníků a alergenů pro obyvatele podstřešních bytů..
Přenosné bakteriální chlamydiové infekce (dříve ornitóza nebo psitakóza) se u lidí projevují jako atypické pneumonie. Lidé se obávají přenosu virových (ptačí chřipka, klíšťová encefalitida) a bakteriálních infekcí (salmonelóza, kolibacilóza, listerióza, ptačí tuberkulóza). Pravděpodobnost přenosu těchto onemocnění z holuba na člověka u nás je statisticky velmi nízká.
Zdravotní riziko přenosu nemocí z holuba na člověk se zvyšuje, pokud se člověk vyskytuje v blízkosti ptáky zamořeného prostředí a to prostřednictvím infikovaného trusu a prachu, se kterými přijdou nakažení lidé do styku. Nejčastějším zdravotním rizikem bývá napadení krvesajným parazitem klíšťákem holubím.
Škody způsobené holuby
Přítomnost holubů ve městech způsobuje škody na nezabezpečených objektech, památkách a technologiích. Vrstvy agresivního trusu snižují životnost materiálů parapetů, okapů a plechových střech. Ptáci vyzobávají kusy zdiva a narušují střešní krytinu, aby se dostali do podstřešních prostor. Žlaby plné holubího trusu ucpávají svody okapů. Zatékáním do konstrukcí pak vzniká riziko druhotného poškození. Kyselá reakce narušuje nejen fasády domů, ale také kamenné sochy a schody z pískovce a vápence. Dochází i k poškozování technologií na střechách objektů, které jsou zanášeny holubím trusem. Rizikové jsou zejména kontaminace vzduchotechniky a dalších technologií vedle shromaždišť a hnízdišť holubů. Holubí trus, peří a uhynulá zvířata ve veřejném prostoru jsou zdrojem zdravotních rizik a zhoršují estetický dojem sídla.
Zdravotní rizika a škody způsobené na objektech a památkách jsou nejčastějším důvodem pro provádění preventivních opatření k regulaci holubů ve městech. K těmto opatřením patří systém omezení přísunu potravy, zabránění možnosti hnízdění a nasedání, zabezpečení půd, podstřešních prostor a technologií na střechách, likvidace holubího trusu, zbytků hnízd a kadáverů s následnou dezinfekcí, dezinsekcí a deratizací prostor.
Nejúčinnější ochranou budov proti škodám způsobeným holuby jsou kombinace opatření zahrnujících instalaci zábran, hrotů, sítí a lanek, která znemožňují hnízdění a hřadování. Instalace speciálních ochranných pružin a hrotů brání holubům v přístupu, zahnízdění a znečišťování. Speciální ochranná síť proti ptákům se kotví pomocí kotvícího systému a je vyrobena z vysoce odolného materiálu. Sítě jsou pevné a zároveň tenké. Esteticky nijak neruší. Ochranné sítě proti vlétání holubů se instalují na otevřené prostory jako jsou balkony, ochozy a podstřešní prostory. Transparentní sítě se používají k ochraně soch, nástěnných maleb a okrasných prvků na fasádách. Vysoká variabilita umožní montáž na všechny podklady a tvary. Profesionální instalace systému zaručí dlouhou životnost.